Překladatelé

Čínština je jazyk velmi odlišný od našich indoevropských, nejen proto, že používá k zápisu znaky a ne písmena, ale také svou vnitřní logikou, stavbou významů a stylotvorných prvků. Věříme, že maximální věrohodnosti lze dosáhnout jedině v případě, kdy se překládá pouze originál, nikoliv další překlad, který text vždy nutně někam posune.
Proto výhradně překládáme přímo z čínštiny.

Hana Bašová (*1990)

O překlad čínské literatury se začala zajímat už během studia sinologie na Univerzitě Karlově v Praze. Každodenní setkávání s čínskou kulturou a jazykem je pro ni nejenom zdrojem obživy, ale především inspirací a nevyčerpatelným zdrojem zážitků.

Líbí se mi znak světločlověk klečící pod ohněm. Pod svícnem totiž bývá největší tma, a když si to uvědomíme, často se nám rozsvítí.

Filip Lexa (*1984)

Vystudoval sinologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nyní zde v rámci doktorského studia pokračuje ve výzkumu moderní čínské literatury, na níž ho zajímají zejména témata strachu a nadpřirozena. Zároveň vyučuje indonéštinu na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Ve své složitosti mi připadá zajímavý znak želva. Spíše než jako písmo vypadá jako nějaký tajuplný, až strašidelný magický symbol z dávné, animistické minulosti, kterou naše jednoduchá a praktická abeceda už dávno opustila.

Petra Martincová (*1976)

Absolventka oborů čínská a anglická filologie Filozofické fakulty Palackého univerzity a oboru pedagogika. Několik let učila na školách na Tchaj-wanu, v provincii Ťiang-si a v Tibetu. Nyní žije v Praze a zabývá se pedagogickou a publicistickou činností. Překládá z čínštiny a angličtiny.

Líbí se mi znak jou ve svém taoistickém významu bezcílného a bezstarostného putování. Je symbolem volnosti pohybu v krajině a především svobody myšlení.

Zuzana Li (*1975)

Moderní čínskou literaturu studovala na Pekingské univerzitě. Román Čtyři knihy byl v jejím převodu nominován na cenu Magnesia Litera 2014 v kategorii překladové knihy. V roce 2016 byla oceněna státní cenou ČLR za přínos v oblasti překladu a vydávání čínských knih v kategorii mladých překladatelů. 

Můj oblíbený znak je voda. Prastarý znak, který ani v dnešní moderní době neztratil tvar a sílu říčního proudu, která nakonec omele i ten nejtvrdší kámen.

Denis Molčanov (*1973)

Po delším pobytu v zahraničí (Francie, Čína) se usadil v Praze, kde se věnuje literárnímu překladu a publicistice. Překládá z francouzštiny (Camus, Bobin, Lambersy), čínštiny (Nobelisti Kao Sing-ťien, Mo Jen) a angličtiny (Janet Frameová). Je pružným zastáncem používání pinyinu.

Mám rád znak duchKdyž k němu přidáme život, získává pružnost 灵活, bez níž text utíká mezi prsty...

Kamila Hladíková (*1978)

Vyučuje moderní čínskou literaturu na Katedře asijských studií UP v Olomouci. Věnuje se problematice čínské literatury o Tibetu a nově vznikající moderní tibetské literatury. Je členkou poroty soutěže v překladu z čínštiny pro mladé sinology.

Líbí se mi znak hora, jeden z nejstarších piktogramů - jednoduché vyobrazení horského hřbetu. Připomíná mi klidné útočiště mudrců i majestát hor Tibetu.

František Reismüller (*1983)

Absolvent sinologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Četba moderní literatury u dr. Andrše vzbudila jeho zájem o čínskou avantgardu a později jej přivedla i k podrobnějšímu studiu a překladu povídek a esejů surrealistky Cchan Süe.  

Z čínských znaků mám nejraději ostrov. Pták sedící na hoře, svoboda i izolace, nedosažitelný, ale přitom úplný svět.

Dušan Andrš (*1961)

Vystudoval sinologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde na Ústavu Dálného východu přednáší dějiny čínské literatury a vede literární a překladatelské semináře. Zabývá se akademickým studiem čínské literatury a literárního myšlení devatenáctého a dvacátého století.

Líbí se mi znak dušeDvě složky, z nichž tento znak sestává, lze číst jako "oblačný duch".