O ediční řadě Xin 

Xin znamená nový. Nová literatura nově u nás, v českém jazyce. Nová literatura v Číně vlastně nová není, už má za sebou sto let existence, dva nositele Nobelovy ceny, své bestsellery, kauzy, klasiky. U nás vlastně taky není úplně nová, nová je edice, která se chce věnovat autorům českému čtenáři vesměs neznámým a tedy novým. Ve větším než mikroskopickém množství si od Sametové revoluce měl zájemce možnost přečíst pár výraznějších děl až v posledních letech. A tak vznikla v nakladatelství Verzone edice Xin: z potřeby vytvořit nový prostor pro vydávání překladů moderních klasiků i toho nejzajímavějšího, co bylo v čínském jazyce napsáno teprve nedávno. Edice se ze své podstaty bude muset vyrovnat sama se sebou – přesvědčit, že je prostorem pro vydávání kvalitních, zajímavých i čtivých děl, a ne skrytou ideologickou masírkou, ani důkazem přicházejícího žlutého nebezpečí, ani školometskou snůškou nezáživné povinné četby pro úzký okruh studentů sinologie. A dokáže to? Nebo je čínská literatura už nadobro okádrovaná jako škodlivá a nebezpečná? A i kdyby nebyla škodlivá a nebezpečná, bude vlastně někoho zajímat? A i kdyby nás to zajímalo, dají se ty jejich romány, povídky a eseje vůbec číst? Klopýtáme v nich o podivná nezapamatovatelná jména, kdo se v nich má vyznat? Překážek na trati je požehnaně. Věříme, že pro Ty, kteří to nevzdají hned na startu, bude četba a objevování nových fikčních světů odměnou.