Otec moderní čínské literatury, k němuž se spisovatelé dalších generací dodnes odkazují nebo nějakým způsobem vztahují, se stal již za svého života legendou. Nejznámější je jeho literární topoi čínské kultury pojídající vlastní děti. O žádném jiném spisovateli nebylo napsáno tolik prací a žádnému nebyl postaven pomník na tak vysokém piedestalu jako právě Lu Sünovi. 

Tvůrčí období této křehké a bohémské dívky netrvalo ani desetiletí, přesto suverénně zaujímá místo mezi nejlepšími prozaiky třicátých let minulého století. Příběh jejího pohnutého života úspěšně převedla na plátno hongkongská režisérka Ann Hui v roce 2014 pod názvem Zlatá éra, oceňovaný film viděli i čeští diváci na festivalu Filmasia v Praze.

Inspirován malebnou přírodou, svébytnou kulturou a pohnutými dějinami odlehlých oblastí národnostně pestré jihočínské provincie Chu-nan, vypráví poutavé příběhy, jejichž hrdiny jsou vojáci, lodníci, obchodníci, bandité i prostí venkované, a vytváří svébytný časoprostor nenávratně zmizelého „vnitřního světa“ vlastního dětství a mládí.

Literární diva, miláček Šanghaje čtyřicátých let a mimořádná pozorovatelka světa kolem sebe. Několika přesně vedenými tahy vykresluje zápas městského člověka o sebe sama. Její věhlas a úspěch u čtenářů i kritiky předčasně ukončily Maovy požadavky na literaturu. Eileen odjela do Hongkongu a později do USA, kde strávila zbytek života.