Holky ze severu

Šeng Kche-i

Naše cena

339 Kč

Běžná cena

399 Kč

Dostupnost

skladem

Do košíku

Román jedné z nejvýraznějších čínských autorek současnosti otevírá tabuizované téma prostituce a sexuálního násilí v Číně. Ženy a dívky z venkova, jež jdou za svým snem, jsou vystaveny – coby námezdní dělnice ve městech na východočínském pobřeží daleko od jejich domova – sexuálnímu obtěžování, nátlaku a násilí, jemuž se mnohdy neumí a někdy ani nechtějí bránit. Jejich „kariéra“ přitom často závisí na atraktivním vzhledu, jak ostatně ironicky ukazuje spisovatelka Šeng Kche-i prostřednictvím metafory nadměrně vyvinutého poprsí hlavní hrdinky Růženy.

Co o románu soudí jeho redaktor a autor doslovu Michal Jareš? Mimo jiné o něm píše:

Růžena je vlastně typem „venkovanky“, která přišla do města najít ten svůj kousek štěstí. 

Není to samozřejmě první a jistě ani ne poslední příběh, ve kterém se chudé děvče dostane do spárů velkoměsta. Prošla si jimi každá kultura, která poznala industrii, a lze jen věřit, že dualismus venkov – město pomáhá zejména pochopit jeden druhého. Ačkoliv už nejsme v období rozkvětu realistického románu, abychom četli trollopeovsky či dickensovsky svět zalidněný postavičkami a figurkami na pozadí velkoburžoazních dramat, poznáváme v mnohém opakující se modely a historky. Jen poučené tím, čím během sto padesáti let kultura i výrobní vztahy prošly. Šeng Kche-i kritizuje cestu za snem: jihočínský Šen-čen byl v devadesátých letech minulého století typický „hospodářský zázrak“, který lákal lidi z chudého „severního“ prostředí Číny (tedy myšleno severního z pohledu Šen-čenu, ležícího na jihu Číny v sousedství Hongkongu, jinak je to z geografického pohledu také jih země), charakterizovaného hlavně zemědělstvím, k pomoci podílet se na budování tržní ekonomiky v mezích zákona. V lecčems můžeme nacházet paralely s divokými devadesátými roky u nás, ale čínská realita, která je rozkročená mezi socialismem a kapitalismem, se v mnohém vymyká běžnému porozumění Evropana. Hrdinky Holek ze severu jdou za svým snem, jež sice má své mantinely, ale je snem o výdělku i o budoucnosti.

Zároveň Šeng Kche-i neidealizuje ani venkov – i on má svoje noční můry a uzavřená pospolitost často dovede ututlat leccos. Všechny holky, o nichž jsme se v románu dočetli, odcházejí v mladičkém věku do světa, aby na své cestě zažily většinou zklamání a byly konfrontovány i s nemožností návratu. Domov „tam“ se pro ně ztrácí, odpoutávají se od něj, ale zároveň se potácí mezi ubytovnami, levným stravováním, nekonečnými směnami u pásu – to vše v lepších případech. V těch horších se stávají oběťmi systému a rozbujelé byrokracie, což končí vidinami deportace, zneužíváním nebo sterilizací. Kvete tu prostituce, stejně jako špína a bída. Sociální dno, ve kterém se některé z hrdinek, tedy dívek z provincie Chu-nan (ostatně rodná provincie autorky Šeng Kche-i) pohybují, ovšem nabízí i nejroztodivnější přátelství a fragmentární historky s humorným podtónem. I když je někdy hodně lidový nebo skatologický.

V moderních čínských románech se začínají objevovat konečně i výrazné ženské postavy. Sice jsou v nich stále ještě zbytky světla, které na ně padají z Jin Ping Mei: to když je hlavní hrdinka románu Liou Čen-jüna Manžela jsem nezabila (česky 2016) označována jako Lotos Liová. Ale přesto i v Liou Čen-jünově románu je dominantní mužská postava, která celý příběh Lotos Liové trochu ukradne. U Šeng Kche-i dochází – a to nejen v přítomném románu, ale i v jejích dalších knihách – k výrazné emancipaci ženských postav. Dostávají se do popředí, nejsou příliš karikovány, a ačkoliv nám mohou být protivné nebo naivní, jsou životné. Dotýká se jich řada politických věcí státu, počínaje byrokracií a konče nejrůznějším typem omezování vlastních svobod a rozhodnutí co a jak. A pozor, nejde ani tak o totalitu, jak by mohl protičínsky zaměřený jedinec okamžitě podotknout: je tu už ohlášený příchod ženského obrození, které pomalu díky globalizovanému světu nastává nejen v čínské společnosti, ale i v islámském světě.

Přirozená a často zemitá inteligence Růženy, kterou podpoří do jistého momentu i její značně vyzývavý vzhled (už od prvních stránek víme, že je mimořádně vyvinutá v oblasti ňader, což působí na většinu mužských hrdinů), ji dopomůže projít skrz několik zaměstnání až ke klidnějšímu postavení v nemocničním oddělení pro vztahy s veřejností, tedy v PR oddělení. I zde se ale Růžena potkává s formou diskriminace, ne nepodobnou tomu, s jakou se setkávala doma v Chu-nanu. Atraktivní vzhled s sebou nese stigma: doma, tedy na konzervativnějším venkově, je považovaná za lehkou holku, kterou zvlčilé a deziluzivní město pohltilo a zkazilo, i když byla „zkažena“ a zneužita už v dětství. Ve městě je zase brána jako typ do postele, který by měl být vděčný za jakoukoliv přízeň ze strany mužů. Postavení specifických gastarbeiterů ženského pohlaví uprostřed vlastní země, i když často mluvící přízvukem, kterému není rozumět, tu je násobeno ještě postavením žen v čínské společnosti devadesátých let. Ale abychom neutíkali tak daleko: vždyť i většina z nás podnikla někdy cestu, ze které už nebylo návratu a po které už nebylo ono někdejší „doma“ tím, které pro nás znamenalo. A to ať už v symbolické, nebo reálné rovině.

Jestli je román Holky ze severu něčím hodně výrazný, tak chápáním sexuality. Sex je dosti zvráceně vybrakován jen na princip rozkoše a nepočítá už s rozmnožováním: politika plánované porodnosti, se kterou se začneme v románu setkávat čím dál intenzivněji v jeho druhé polovině pak vlastně potvrzuje sex jako pouhou věc ve smyslu ukájení. V tomhle světě, kdy se řada vrstevnic Růženy (tedy dvacetiletých dívek) nechává sterilizovat, dochází ve výsledku k čemusi až nelidskému. Ženy se stávají v zalidněném světě jen loutkami, beznadějnými troskami, před kterými je ještě dlouhý život. I ve chvílích, kdy problikne v románu optimističtější tón, vždy se najde cosi bezvýchodného. Najednou se i do teď přítomný specifický humor začíná vytrácet a je postupně vytlačován zajímavým mixem magického realismu, s důrazem jak na slovo magický, tak i realismus.

Popularita žánru, který od padesátých let minulého století začal dobývat svět zejména díky románům Garcíi Márquéze, je zřejmá nejen v Číně, ale v celé Asii. Stačí připomenout popularitu knih Harukiho Murakamiho i Indonézana Eky Kurniawana, jehož román Láska je stigma před nedávnem vyšel i česky. Čínský magický realismus ani tak nestaví na folklórních jevech, jako spíš na smyslech a tělesných vjemech, a také na podivuhodné snovosti, která je hrdiny chápána jako zcela přirozená a normální. V Holkách ze severu tak žije hrdinka Jou-čching, která už dva roky nemenstruovala, a ze stejných logicko/nelogických důvodů Růženě začínají z ničeho nic růst už tak dost velká prsa. Šeng Kche-i evidentně a ráda přehání, aby extrémem dohnala k šokovému zjištění, že se vše točí ve spirále. Prsa na začátku knihy byla důvodem, proč se Růžena rozhodla odejít z vesnice, a prsa jsou nakonec příčinou, proč nemůže hrdinka odejít z města. Jejich tíha a někdejší smyslnost se postupně staly čímsi obludným a nesmyslným, ve shodě s životem jejích vrstevnic. Symbol nestvůrných prsou i existence potratových klinik podobných masokombinátům jsou v románu postaveny vedle sebe. Zatímco jedna věc je nereálná, druhá je zcela běžná, přičemž obojí je dystopicky děsivé a naplňující některé z huxleyovských předpovědí z jeho Konce civilizace. Přesto všechno – a tady se podobně jako kniha snažíme vrátit na začátek – tu lze jen doufat, že takové trochu bezvýchodné závěry neznamenají úplnou zkázu.

Zrovna se chystala vyrazit do kanceláře, aby Kchuna našla, když v tom se otevřela těžká železná brána a dovnitř vjelo několik policejních antonů. Během slabých deseti minut všechny s křikem nahnali do antonů, s bouchnutím zavřeli dveře a všichni se ponořili do černočerné tmy.

Detaily

Autor: Šeng Kche-i

Překlad: Kamila Hladíková

Nakladatel: Verzone

Rok vydání: 2018

Formát: 324 stran, vázaná, 13 × 19,5 cm

ISBN 978-80-87971-31-4

Doporučená maloobchodní cena: 399,- Kč

Dirk Skiba

O autorovi

Žádné jiné spisovatelce její generace nevycházejí v překladech soustavně téměř všechny romány, které napíše a vydá. Žádná jiná autorka neumí anglicky, nejezdí tolik po světě a není přítomna v zahraničních médiích. Románem Holky ze severu, v němž hojně vychází z osobních zkušeností, se tato self-made žena mnoha talentů prosadila.

Více